Občas se prostě člověk neudrží a mnohdy v afektu pronese věci, které by za normálních okolností neříkal, které tak ve skutečnosti nejsou. A slovem umí člověk ublížit leckdy víc, než fyzickým trestem. Občas proto i směrem k dětem vypustíte slova jako „Ty jsi nešika, ty nic neumíš, neumíš to udělat dobře“ a podobně. Zdánlivě neškodné věci, že? Ale bohužel, ne vždycky to tak je. Jaké věty používat?
Běž pryč, na tohle jsi malý/malá!
Obvyklá odpověď všech rodičů. Namísto odpovědi, proč by děti danou věci neměly slyšet nebo vědět je vždycky odbudete touto frází. Situaci raději vysvětlete, popište, že to není nic proti ničemu, neudělalo nic špatně.
Podívej se na Tomáše! Jak je hodný!
Má lepší známky, je zodpovědný, nemá poznámky, lépe se učí, kreslí a kdoví, co všechno. Srovnávat vaše dítě s druhým je to nejhorší, co můžete udělat. Následně se bude cítit nedostatečně, nedoceněně a možná i hloupě!