S partnerem to poměrně dobře funguje, když se pohádáte, přestanete mluvit a začíná tichá domácnost. Většina rodičů, když mají děti, praktikují věci, o kterých si myslí, že fungují. Některé samozřejmě fungují, ale někdy to může být spíš ke škodě, než k užitku. Minimálně tichá domácnost není pro děti zrovna nějakým velkým a dobrým přínosem.
Plíživé ticho
Někdy mohou slova ublížit a někdy zase může ublížit nepříjemné ticho. Ve chvíli, kdy to začnete praktikovat, pro vás dítě přestává vlastně existovat. Děláte, že ho nevidíte, že ho neslyšíte. Často takoví rodiče jsou neoblomní, dítě se snaží mluvit, snaží se rodiče vtáhnout do hovoru, pláčou, možná se i vztekají. Ale rodič nic, je jako skála.
Ovlivnění dětské psychiky
Tohle chování údajně ovlivňuje dětskou psychiku a také mozek. Děti hůř kontrolují své emoce, v dospělosti mohou mít problémy se sebepřijetím. Výbuchy agresivity, vzteku, problémy se sociálními vazbami. Jakmile budou mít své děti, mohou tuto metodu také aplikovat.